Zlatá a železná léta šedesátá

Šedesátá léta 20. století (tedy „dlouhé“ desetiletí od konce 50. let do první ropné krize roku 1973, která bývá hospodářskými a politickými historiky považována za důležitější mezník světového vývoje než generačně a kulturně závažný, revoluční a desilusionistický rok 1968) byla dobou civilizačního a kulturního zlomu ve vývoji euroatlantické společnosti. Pozornost bude v kurzu soustředěna na Evropu, daleko méně budou připomenuty také (v Evropě rezonující) děje mimo tento kontinent. Zlatá léta to byla s ohledem na osamostatnění a politické i tvůrčí „dospění“ mladé, zejména studentské generace napříč železnou oponou i přes Atlantik. „Šedesátky“ lze jako „zlatá léta“ ovšem chápat vzhledem ke skokovému rozvoji a např. studentské feminizaci vysokého školství, dale k nepředstavitelně strmému kvalitativnímu a výkonovému skoku vědy a techniky a samozřejmě je tak lze nazvat i s vědomím opravdu unikátního rozkvětu (mj. politicky protestní) umělecké tvorby v řadě oborů, jejího globálního sdílení a také její recepce nebývale širokým spektrem skupin a vrstev společnosti. „Sixties“ byla však i léta „železná“, tedy epocha poznamenaná zlověstnou karibskou atomovou krizí, brutálními válkami mocností s namnoze ne právě idylicky se dekolonizujícími národy Asie a Afriky, ale také doba, v celé řadě evropských států pohmožděná krvavým státním terorem vůči vlastnímu občanstvu. A byla to samozřejmě také dekáda provždy „označkovaná“ agresí sovětského Svazu proti socialisticky reformnímu Československu a následně poznamenaná „prozřením“ velké části západoevropské, ale také např. polské levicové inteligence. A konečně je nutné tematizovat i dlouhodobé „doznívání“ a druhý život „šedesátek